Vladimír Prokop, znalec díla a kurátor výstav Zdeňka Buriana, nedávno dokončil monografii věnovanou méně známému ilustrátorovi Jiřímu Wowkovi, sledující jeho životní osudy i umělecký vývoj. Protože se v Retro Gallery tomuto tvůrci věnujeme a s Vladimírem Prokopem spolupracujeme, přinášíme rozhovor o nové publikaci.
Kniha s podtitulem Dobrodruh z donucení odhaluje nové poznatky o tvorbě a životě záhadného ilustrátora dobrodružné literatury, Jiřího Wowka (1899-1961). Vladimír Prokop vydává první monografii tohoto tvůrce z Ukrajiny, který sice stojí ve stínu známějších kolegů, přesto si získal uznání a vydobyl si postavení na české ilustrační scéně dobrodružného žánru. Wowk doprovodil svými kresbami a malbami více než 200 titulů, mezi nimi také knihy Karla Maye nebo Julese Verna. Jelikož svoji totožnost ukrýval pod pseudonymem a jeho minulost před příchodem do Československa byla neznámá, zůstával Jiří Wowk dlouho na okraji pozornosti. Jméno Wowk, samo jako vystřižené z dobrodružného románu, se pojilo s výjevy z Divokého západu, obrazy vyplouvajících lodí, přepadení a uhánějících koní. Díky knize Vladimíra Prokopa se nám nyní nabízí komplexnější portrét tohoto tvůrce. Kromě jeho ilustrací můžeme poznat také jeho malby, grafiky, avantgardní kresby a pochopit, jakou roli hrál jeho ukrajinský původ. O knize jsme mluvili s jejím autorem a naším dlouholetým spolupracovníkem.
V roce 2017 jste vydal obsáhlou knihu Ilustrátoři dobrodružství, která se věnuje řadě osobností české populární ilustrace. I zde byla jedna kapitola věnována Jiřímu Wowkovi. Proč jste se rozhodl zabývat právě tímto umělcem z celé řady dalších? Je něco, čím Wowk vyniká?
Vaše otázka se přímo dotýká mého přesvědčení o smyslu odborné literatury. Věnoval jsem se po celý svůj život až téměř do psychického vyčerpání Zdeňku Burianovi. Během jednoho dne jsem obrátil svůj život naruby (to není metafora, ale fakt) a uvědomil jsem si, že se nikdo detailněji nevěnuje dalším ilustrátorům dobrodružné literatury a že mezitím „odcházejí“ nejen oni samotní, ale samozřejmě i celé generace pamětníků. Takováto práce je potom nejen fascinující detektivkou, ale současně i přínosem. Proto vznikly monografie o Gustavu Krumovi a Jaromíru Vraštilovi. Jiří Wowk se stal doslova „výzvou“ – tahle současná a z pohledu českého jazyka odporná fráze byla tentokrát opravdu zhmotněna. Vždyť kdo by osobně jezdil do archivů, nejen na východní Slovensko, ale především do ukrajinského Kyjeva. A potom pátral po hřbitovech, pídil se po lidech z Wowkova okolí a postupně skládal mozaiku úchvatného umělcova života. Takže tato monografie vznikla na poslední chvíli a já osobně z ní mám velkou radost – ješitnou, ale zejména uklidňující. Před asi 5 lety by se bývala dala o Wowkovi napsat jedna stránka, a najednou je zde celkem komplexní obraz umělce. Právě tahle unikátnost vzhledem k ilustrátorovu mládí byla hnacím motorem. Jinak Wowk samozřejmě není umělcem tzv. první umělecké linie. Je vzorovým příkladem masové kultury a je vedle Buriana kmenovou ikonou nakladatelství Toužimský a Moravec. V součtu – před filozofováním o Burianově tvorbě jsem dal přednost smysluplné dřině, která ale oblažuje. A považoval bych za neodpustitelné, kdybych Wowka odsunul do zapomnění. A v čem vyniká? Je prostě a jednoduše neopomenutelným symbolem prvorepublikové mozaiky dobrodružné ilustrace, a i přes své výrazové limity tam zaujímá výsostnou pozici.
V úvodu knihy popisujete, jakým způsobem jste se dostával k informacím mnohdy roztroušeným v archivech, často dostupným jen v cizích jazycích a spojeným s různými mystifikacemi. Co pro Vás bylo při práci na knize nejobtížnější, s čím jste se v procesu příprav a následně psaní knihy nejvíce potýkal?
No, tak tahle otázka je ještě těžší. Nechával jsem si překládat své prosebné dopisy do ukrajinštiny (to abych ruštinou v Kyjevě neprovokoval), pak jsem do Kyjeva vyrazil osobně, využíval jsem svých bývalých gymnaziálních studentů z východní Evropy a po pravdě, zneužíval jsem, že mám za sebou celkem bohatou publikační činnost. Takže jsem se dostával do archivů i do fondů, které nejsou veřejnosti přístupné (tady nemohu být detailnější…). Vzorová spolupráce s Památníkem národního písemnictví, s Muzeem ukrajinské kultury ve Svidníku nebo se Slovanskou knihovnou, to je žánrově doslova óda. Nádhera! Ale to hlavní – na Slovensku, na Ukrajině, ale i v Čechách jsem vždy narazil na lidi, kteří byli nadšeni, že se Wowkovi vůbec někdo věnuje. Bez téhle pomoci bych skončil v půli. A výhrou byla umělcova povaha – byl oblíbeným společníkem a váženou osobností, nenašel se nikdo, kdo by na něj vzpomínal v negativním slova smyslu. Při zpětném pohledu nemohu označit za nejobtížnější téměř nic – já jsem dobrodruh, takže vyrazit ve 3 ráno ze Sudet na východ, přespat na Slovensku, poté před hranicemi na Ukrajinu vyměnit auto a posléze jet do Kyjeva, to je pro mne standard (přesně takto totiž jezdím za brouky, které sbírám). Jednoznačně největším problémem bylo orientovat se v ukrajinských matrikách a v platbách, které jsem na východ posílal. Obchodovat s východem bych já osobně neuměl, takže opět pomohli rodiče mých studentů z gymnázia. Na jedno jsem zapomněl – vůbec nejtěžší, ale opravdu nejtěžší, bylo pochopit ukrajinskou historii na počátku 20. století.
Jiří Wowk se narodil jako Georgij Volodimirovič Volkov, v Čechách však začínal jako Vovk a záhy se začal prezentovat pod uměleckým jménem Wowk. Proč myslíte, že si zvolil takový pseudonym, bylo to v prostředí dobrodružné ilustrace časté?
Samozřejmě, řada „umělců“ nejen v ilustrační tvorbě, ale rovněž v literární oblasti využívala mezi válkami pseudonymy, které zněly anglosasky (holt obchodní strategie). Ostatně, asi tak 90% autorů, jejichž jména znějí exoticky, byli čeští či moravští exhibicionisté s literárními ambicemi. U Wowka šlo o něco jiného – zamést stopy. Byl neustále pod psychickým tlakem, měl za sebou nejen zkušenosti z občanské války, ale i rodinnou, dosud nejasnou historii. Ono to zní možná nadneseně, ale když náš prezident Beneš uznal Sovětský svaz, to byla pro Wowka rána. Vovk zní samozřejmě slovansky, Wowk již nikoliv. To je odpověď.
Váš text provází velké množství reprodukcí Wowkových děl různých žánrů a stylů (včetně pozoruhodné odbočky k hermetismu a velmi kvalitních portrétů). Měli bychom ho vnímat stále především jako ilustrátora, který měl i jiné ambice, nebo by bylo vhodné toto zařazení přehodnotit a vnímat ho jako malíře, který se živil ilustrací?
Gratuluji k této otázce, „vyhmátla“ jste velice trefně to, co ve své hlavě řeším i dnes. Já nevím. Prostě nevím a asi nikdy vědět nebudu. Na jedné straně jsem poznal Wowkovu „volnou“ tvorbu a je nutno říci, že nebyl oním excelentním, inovativním umělcem. Byl výborným řemeslníkem, ale to myslím bez jakýchkoli negativních konotací. Osobně si myslím, že umělecké ambice měl možná vysoké, ale současně si byl velice racionálně vědom svého výtvarného horizontu. Chtěl důstojně přežít v nové domovině a zjistil, že existenční jistotu mu zajišťuje ilustrační tvorba.
Ilustrace Jiřího Wowka se někdy blíží těm, které vytvářel mnohem známější Zdeněk Burian. Oba ilustrovali knihy stejných autorů, i u Wowka najdeme dinosaury a mamuty a pro méně znalého pozorovatele by mohly být některé jejich kresby zaměnitelné. Jsou si skutečně tak podobní? Jak je vnímáte Vy, jako znalec obou těchto tvůrců?
Máte pravdu v tom, že dlouho byl Wowk považován za Burianova epigona. Nevím proč. Pro odborníka se jedná o zcela diametrálně odlišné výtvarné projevy. Faktem ale je, že Wowk pokračoval v Burianových dobrodružných „projektech“, proto ona souvztažnost. O záměně nemůže být žádná diskuse – pro amatéra ano, pro odborníka nikoliv. Prostě Wowk ilustroval totéž co Burian, ale tím umělecká komparace končí.
Co Vás při práci na knize nejvíce překvapilo? Byla to nově objevená díla, nebo nové souvislosti Wowkovy tvorby? Chystáte nějaké další projekty s tímto tvůrcem spojené?
Moc děkuji za tuto otázku. Kniha je „venku“ asi měsíc a mám prozatím samé pozitivní ohlasy. Ale čas běží neúprosně a v hledáčku mám ještě dva ilustrátory dobrodružné literatury. Než umřu. Samozřejmě se bude jednat o umělce, kterým nebyla věnována jakákoliv „péče“. Pokud se týká Wowka, tam je pro mne prozatím účet srovnán.
