Malířka, kreslířka, ilustrátorka a příležitostná scénografka, která byla ve své době velmi uznávaná se do povědomí vrátila díky výstavě v Moravské galerii v Brně a obsáhlému katalogu Martiny Pachmanové z roku 2008. Stále je však co objevovat, některá díla se do publikace nedostala, některé souvislosti možná unikly pozornosti a jisté je, že Milada Marešová je umělkyní stále mnohými nepovšimnutou.
Marešová byla jednou z prvních absolventek pražské Akademie výtvarných umění, už tehdy se věnovala nejen malbě, ale rozvíjela řadu dalších aktivit. Během studií navštívila Německo, kde poznala malíře Nové věcnosti. Následoval tříměsíční pobyt v Paříži, s jejím živým uměleckým děním a bohatým kavárenským životem. Již v obrazech z Paříže se objevuje postava řeholnice, vyčnívající svým vzhledem z davu chodců, která bude mít v její tvorbě své místo i nadále. Jako třeba v malbě Pařížské schody, kde sledujeme dvojici jeptišek vstupující na strmé schodiště. Marešovou možná zaujaly jejich bílé čepce zahnuté do zvláštních tvarů, možná se zde projevil její zájem o ženu v moderní společnosti a její různé role. V meziválečném období namalovala řadu vdov, matek a dcer, elegantních dam s mikádem vysedávajících v kavárnách i nevěst v upjatých bílých šatech. Obraz Svatební hostina je oproti osamoceným nevěstám, které působí spíše odtažitě, prostoupen radostí a kromě novomanželů ukazuje také drobné epizody z dlouhé chvíle svatebčanů.
V tvorbě Milady Marešové však zaznívají také vážné tóny, které vycházejí z citlivosti vůči sociální nespravedlnosti a zájmu o lidi na okraji společnosti, a to především v době hospodářské krize třicátých let. Její Dělník s cigaretou působí sice suverénně, ale šedivé okolí s továrními komíny prozrazuje bezútěšné životní podmínky. Marešová byla především meziválečnou malířkou kvůli vnějším okolnostem, v roce 1940 byla zatčena pro svou tvorbu válečného období a kvůli účasti v časopise V boj, svoje vzpomínky z káznice popsala v knize Waldheimská idyla. Po válce se věnovala hlavně ilustraci a k malbě se vrátila na krátko v šedesátých letech, kdy její tvorbu obohatily čínské motivy i výjevy z londýnských ulic, pro něž získávala inspiraci na cestách.
