V dubnovém čísle Sběratelských novin vyšel rozhovor Jana Skřivánka s majitelem Retro Gallery, Jakubem Slukou. Řeč byla o aktivitách naší galerie - výstavách a publikační činnosti, ale také o současné situaci v obchodu s uměním - o aukčních domech a internetových aukcích.
Jakub Sluka (1974) je absolventem pražské FAMU. Jako režisér či producent je podepsán pod řadou videoklipů, dokumentárních filmů i celovečerním hraným snímkem Non plus ultras z roku 2004. Retro Gallery, jejímž je jednatelem, funguje od roku 2012. Ve spolupráci s Obecním domem loni uspořádala retrospektivu Kamila Lhotáka, nyní pro stejný prostor připravila výstavu Zdeněk Burian: Širým světem, kterou je možné navštívit až do konce června. Z odborných publikací, které galerie vydala, je třeba zmínit první soubornou monografii Richarda Fremunda, katalog knižních obálek Zbyňka Sekala či doprovodné publikace k výstavám Libora Fáry a Vladimíra Kopeckého.
Retro Gallery, která sídlí na Malé Straně a v jejímž čele stojí galerista Jakub Sluka, se v posledních letech etablovala jako výrazný hráč na českém trhu s uměním. Upozornila na sebe nejen řadou zajímavých akvizic a prodejů, ale hlavně výstavami pořádanými ve spolupráci s Museem Kampa, Severočeskou galerií v Litoměřicích či pražským Obecním domem.
Českému sekundárnímu trhu s uměním dominují aukční síně. Čím to podle vás je?
Jak aukční domy, tak internetové aukce vnímám poslední dobou především jako lovce rekordů. Inzerují často díla s přívlastky jako nejdražší, největší, nejvýznamnější a veřejnost to díky zprosředkování médii vnímá. Je to takový fenomén současnosti. Často jsou zveličovány obrazy druhořadé kategorie nebo dávány do kontextu věcí nesrovnatelných. Některé aukce na českém trhu už žijí pouze ze setrvačnosti a je otázkou času, kdy zaniknou. Je jich příliš mnoho a sběratele to otravuje. Dříve byla aukce společenská událost, dnes je to rutinní akce, kterých je několik do měsíce.
Mohou být aukce stále zdrojem výhodných nákupů, nebo je konkurence na trhu tak veliká, že výjimečná věc málokdy projde nepovšimnuta?
Občas lze koupit zajímavou věc za dobrou cenu, ale rozhodně těchto výhodných nákupů ubylo. Internet tomu výrazně napomohl.
Jak v praxi vypadá pomoc s budováním sbírek? Obracejí se na vás spíše lidé, kteří chtějí začít umění sbírat a jsou ochotni nechat si poradit, nebo spíše zkušení sběratelé, kteří chtějí pomoci sehnat konkrétní díla či autory?
V Retro Gallery se staráme o několik desítek klientů. Obracejí se na nás jak začínající sběratelé, tak ti zkušení, kteří vědí, co hledají. Přístup je individuální, avšak v současné době jednoznačně převažují ti, kteří za sebou již zkušenosti v oboru mají.
Pokud někdo chce sbírat a není zrovna milionář, čím mu radíte, aby začal?
Ať začne chodit do galerií a prohlédne si co nejvíce výstav a monografií. Tím se ujistí, jaké umění jej oslovuje. Nemá smysl sbírat něco, co se vám nelíbí.
Hodně energie věnujete výstavám a publikační činnosti. Jaký je klíč výběru autorů, na které se zaměřujete?
Výstavy nás baví hodně. Autory si vybíráme zcela dle galerijní dramaturgie, která je dílem několika lidí. Když děláme monografii, je to vždy o daném umělci a autorovi monografie. Snažíme se vytvořit symbiózu spolupráce, která funguje od grafika po autora textu. Ten rok práce musí mít smysl pro všechny. Nemám rád designové exhibice některých grafiků, snažím se vždy o jasnou formu. Retro Gallery vydává cca tři až čtyři tituly ročně.
Loni jste uspořádali retrospektivu Kamila Lhotáka a dva obrazy z výstavy následně zakoupila Kancelář prezidenta republiky. Můžete prozradit víc o tomto obchodu?
Jednalo se o iniciativu ze strany Správy Pražského hradu, která obrazy zakoupila. Díla Kamila Lhotáka nebyla doposud ve hradní sbírce a impuls vzešel z výstavy Tož to kupte. Tato výstava představila akviziční činnost předešlých prezidentů. To přání doplnit kolekci akcelerovalo.
Jak jste se dostal k dílu Zdeňka Buriana a co z jeho rozsáhlého malířského a ilustrátorského díla považujete za nejkvalitnější?
Zdeňkem Burianem se sběratelsky zabývám pětadvacet let a za ty roky jsem uspořádal patnáct jeho výstav. Mezi nejkvalitnější věci řadím zcela jednoznačně jeho kvašovou tvorbu. Všechny ty ilustrace k Londonovi, Verneovi, Kiplingovi nebo Vrázovi patří mezi skvosty nejenom v měřítku tohoto autora, ale i ve srovnání s díly této malířské techniky vůbec. Konec konců výstava Širým světem v Obecním domě vzdává hold umění Mistra Buriana až do konce června a vřele jí všem divákům doporučuji. Je tu přes 220 originálů napříč tématy i malířskými technikami.
Na jaký další projekt se můžeme těšit?
Na podzim vyjde monografie Ludmily Padrtové, autorem je významný český kunsthistorik Zdenek Primus. Po monografii Zbyňka Sekala a povídkové knize Kruté příběhy je to naše již třetí spolupráce s tímto autorem.
